Cesta k vlastním kaším nebyla jednoduchá

Proč jsem chtěla dělat kaše – a proč to nešlo tak rychle

Jídlo mě zachránilo. A kaše byly vždycky moje jistota – jednoduché, teplé, zdravé. Jednou jsem si řekla, že by bylo fajn je prodávat. No… a tak začal tenhle (ne)očekávaně dlouhý příběh.

⸻

🟡 1. KAPITOLA – Co pro mě znamenají kaše

Kaše jsou pro mě víc než jen jednoduchá snídaně. Skrývá se za nimi dlouhý příběh, který se odehrál během covidu. Když už jsem se pomalu dostávala ze zakazování si jídla (viz Jak jsem se dostala od téměř anorexie ke kaším a podnikání), staly se ovesné kaše mojí oblíbenou snídaní.

Každý den jsem si míchala nové druhy – od bounty kaše po snickers kaši, prostě úplně všechno. Mým největším idolem byla Pamela Reif. Podle ní jsem cvičila, vařila, pekla… žila 😄 Pamela je úžasná holka, ale tehdy jsem jí byla až posedlá, což nebylo dobře. Chtěla jsem být jako ona. I přesto, že jsem často říkala „Buďte sami sebou, nesnažte se být jako jiní“, tak jsem nevědomě chtěla přesný opak.

Chtěla jsem být krásná, vysportovaná… ale nějak mi nedošlo, že to prostě nejde. Člověk je – stejně jako stéblo trávy – úplně jedinečný. Každý jsme jiní a právě v tom je naše kouzlo.

A proto, když přišla možnost mít vlastní produkt a já o tom začala víc přemýšlet, padla volba právě na kaše.

„Kaše jsou možná obyčejné. Ale pro mě byly vždycky prvním krokem ke klidu. A ke zdraví.“

⸻

🟠 2. KAPITOLA – Jak vznikl nápad na vlastní kaše

Na trhu existují tisíce druhů instantních kaší – od známých velkých značek až po menší. Já jsem je ale dlouho skoro vůbec nekupovala. Bavilo mě vytvářet si vlastní příchutě a dávat si do kaše přesně to, co jsem chtěla.

Navíc kaše z běžných obchodů většinou nebývají zrovna nejzdravější. Ačkoliv tehdy mi nešlo tolik o složení jako spíš o kalorie. Občas jsem nějakou instantní kaši zkusila v rámci spolupráce a chutnaly mi, ale často byly až příliš práškovité. Člověk v té směsi skoro ani nepoznal, co všechno v ní je.

Existovalo také hodně kaší, které nebyly veganské. Což pro mě později začalo znamenat víc – syrovátkový protein mi nikdy moc nedělal dobře, takže jsem si kaše většinou připravovala s veganským proteinem.

Nikdy by mě ale nenapadlo, že bych si mohla vytvořit vlastní instantní kaše a mít vlastní značku. Až do chvíle, kdy se v kavárně, kde pracuji, stala jedna menší událost, kvůli které jsem málem dostala výpověď 😄 Nerada bych to tady rozebírala – tu brigádu mám ráda, baví mě a chci tam ještě nějakou dobu zůstat.

Samozřejmě jsem si to celé představovala trochu jednodušeji, než jaká byla realita – hlavně co se týče administrativy. Na mně je docela vtipné to, že cokoliv se rozhodnu začít dělat, tak o tom ze začátku vůbec netuším, jak se to vlastně dělá 😄

Ať už to byla brigáda v kavárně, kde jsem o prodeji ani přípravě kávy nic nevěděla, nebo zpěv, nebo podnikání. Na druhou stranu – když už se do něčeho pustím, tak se toho jen tak nevzdám. Ať se děje cokoliv.

⸻

🔵 3. KAPITOLA – Realita vs. představa

Aneb co všechno je potřeba, než můžeš prodávat potraviny

Když jsem si to tedy vybojovala, začala jsem zjišťovat, co všechno musím zařídit. Smutné je, že si hodně lidí myslí, že mám bohaté rodiče nebo že to celé není moje, ale jejich. Jenže já si všechno zjišťovala, platila a vytvářela sama.

Od zesvéprávnění, přes provozovnu, která nevyšla, až po provozovnu, která už vyšla 😀 Samozřejmě u některých věcí museli být rodiče přítomni – jinak by to nešlo. Ale rozhodně to nebylo tak, že by mě od začátku nějak extra podporovali. Naopak, taťka byl proti. Ale on je proti všemu, dokud nevidí, že to funguje 😀

Někdy je až fascinující, co všechno musí člověk absolvovat jen kvůli míchání kaší.

„Zatímco moje srdce chce míchat ovesné vločky se skořicí, realita chce razítka, tabulky a schválení od lidí, kteří kaši nejspíš ani nejedí.“

⸻

🟣 4. KAPITOLA – Co už mám a co se chystá

Teď je to přesně rok od chvíle, kdy to všechno začalo, a pořád se mi tomu nechce věřit. Vlastně si i říkám, že to šlo docela rychle. Bylo tam pár zlomových momentů, kdy jsem si nevěděla rady, ale nikdy jsem to nechtěla vzdát.

Mám za sebou nejen rok, během kterého se mi podařilo kompletně zlegalizovat podnikání, ale také rok, kdy jsem zažila své první trhy v Brně a první měsíce, kdy jsem byla v zisku.

V příštím roce plánuju spoustu dalších věcí, které – doufám – vyjdou. Těšit se můžete na křupavý topping na kaši, možná i zajímavé podcasty a samozřejmě další trhy 🤍 A některé z nich nebudou jen tak ledajaké. Ale to si nechme až na březen 😚

⸻

🔘 ZÁVĚR

Na závěr bych chtěla říct jen jedno: vykašlete se na to, co si o vás myslí ostatní. Jděte si za tím, co chcete, a neřešte, že o tom zatím nic nevíte. Každý někde začíná. Důležité je začít. A zbytečně to nepřemýšlet.

Když to nevyjde, nevadí. Ale dejte do toho 100 %.

A vstupte do nového roku zdravě a chutně. V mých kaších na vás žádné chemikálie ani éčka nečekají 🤍